Dobrodružství začínalo na pěticestí, odkud se odvážní luštitelé vydali po stopách tajemné šifrovačky. Po cestě narazili na deset stanovišť, kde děti zapojily bystré hlavičky, luštily indicie a krok za krokem skládaly tajenku. Kdo nezaváhal a došel až do cíle v naší osadě, odemkl si cestu ke sladkému pokladu.
V cíli čekala luštitele zasloužená pohoda u praskajícího ohně. V kotlíku se vařila gulášovka a kdo chtěl, mohl si opéct špekáček, aby zahnal hlad. Podzimní chlad mírnil horký čaj. Zájem o opékání špekáčků byl tak velký, že původní zásoby – pravda, trochu poddimenzované vzhledem k počtu návštěvníků – zmizely doslova během pár minut a my museli bleskově vyrazit pro další várku.
Zatímco dospělé hřály v dlaních kelímky s čajem, v osadě to žilo dětským smíchem. Děti se vyřádily na houpačkách, trampolíně, vybarvovaly omalovánky a nebo si pohrály na dětském pískovišti.
Po šesté hodině večerní se pomalu rozešli poslední spokojení hosté a my se pustili do úklidu. Měli jsme toho sice plné kecky, ale domů jsme šli s pocitem, že to celé mělo hlubší smysl, než jsme si zpočátku mysleli.
Děkujeme všem, kdo jste k nám přišli, luštili, bavili se a vytvořili s námi krásný podvečer. Ukázali jste nám, že to, co děláme, má smysl – a už teď v hlavě spřádáme nápady na další ročník!
